Víkend od nás

Dnes v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
Tak co se u nás dělo nového? No co asi?
Jedli jsme, jedli jsme, jedli jsme...

... třeba jogurtové tyčky s kmínem.
Mňam, zaprášilo se po nich hnedle.

Tiramisu.
O něm snad nemusím nic psát, o něj je zájem vždy.
Dělám ho totiž z pravého mascarpone, z jiných náhražek nám tolik nechutná.

Cibulku mívám takhle ve skleničce s vodou po celý rok, jsou to vitamínky, které se neztratí.
A je vyrostlá z 2 cm cibulek naťových. Jen sestříhávám, doplňuji a vyměňuji vodu.


A tady je můj počítačový koutek.
S kávičkou. :-)
A nesmí na monitoru chybět Macík.
Ten mi s celým blogem stále pomáhá.

Mějte se parádně, přeji vám veselé prázdniny! :-)

 

Co se u nás děje

17. července 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
Ne, nebojte, nic se u nás neděje, jen krátký zpravodaj od nás, když si přejete obyčejné články.

K obědu jsme měli smažený květák, ten je u nás velmi oblíbený,
dělám ho několikrát ročně, i mimo sezónu.

Jako moučník byl nepečený jahodový dortík s mascarpone krémem a želém navrch.
Byl opravdu dobrý, lehounký jako vánek.
Tento jsem dělala prvně a určitě ne naposled. :-)


A koupila jsem si novou bundu. :-)
Chtěla jsem letní, obyčejnou, bez podšívky.
Aby měla kapuci a kapsy na zip.
A taky aby byla nepromokavá, odolná vůči dešti.
Aby se dala vložit do batohu na výlety a nezabírala místo a nic nevážila.
Tak takovou jsem sehnala a barvička se mi taky líbí.
Takovou jsem měla snad naposled v pubertě, ta mi v šatníku scházela.

Máte taky takovou lehounkou bundu? :-)

Kočička Gina

10. července 2017 v 5:00 | Intuice |  Kočičky
Nedávno jsem byla u své milé kamarádky, která má stejně milou kočičku.
Tu kočičku už jsem vám tady ukazovala, ale je to už skoro rok
a ona si zaslouží, aby se tu znovu ukázala.

Jmenuje se Gina. A je to pěkná fešanda.
Lehla si k mým nohám pod stolem a upřeně na mne celou dobu hleděla.
Do náruče ale nechtěla.
A já jsem ji zase nechtěla trápit.
Tak jsme po sobě raději v klidu pokukovaly.
Snad jsem se jí líbila tolik, jako ona mně. :-)

Tady je už připravena na česání.
Však její kožíšek je TAK HEBOUČKÝ. :-)

Vypadá spíš jak veverka, co myslíte?
Alespoň ocas má takový, že by se s ní mohla poměřovat. :-)


Modrá očka kulila na mne stále.
Je to krasavice.
Ještě by se dalo přemýšlet, jestli patří k bílé nebo černé rase.
Myslím, že by se hodila k oběma, nikoho svým zjevem neurazí.

Já bych ji domů tedy brala, co vy? :-)

 


V noci z koncertu

3. července 2017 v 5:00 | Intuice |  Most
Před týdnem jsem vám tady psala o našem kulturním zážitku návštěvou
koncertu Olympic v našem městě. Dojmy byly silné a abychom dozvuky z koncertu
neutopili v narvaném autobuse, rozhodli jsme se, že domů dojdeme pěšky.
Byl teplý večer a cesta i s focením nám trvala hodinu.

Pohled na náš Magistrát.

Otočením se kolem své osy uvidíme (před sebou zleva) divadlo, kašnu, morový sloup a májku.

Pohled zpět na Magistrát a připravené sedačky na nějakou venkovní kulturní akci.

Pohled na kašnu (již s vodou, ale zatím bez rybiček). Vzadu divadlo.

A znovu pohled na kašnu a vzadu vykukuje hotel Cascade s modrým nápisem
(za socialismu měl název Murom).
Dnes už tam rybičky jsou, už jsem vám je ukazovala asi před rokem.

Májka. No, to může napadnout jen mne fotit naši májku v 23 hodin.
Jo, přes den mne to nenapadlo, ale buďte rádi za ni.
Prostě jsem chtěla ukázat, že ji tu taky máme. :-)

Ještě jeden pohled na ( zleva) kašnu, divadlo, morový sloup a májku.

Kašna s hotelem vzadu. :-)

Divadlo ( poněkud padající na mé fotce) a rovný morový sloup.
Vpravo vzadu vykukuje česká spořitena.

Hotel Murom a v popředí socha T.G. Masaryka.

A zpětný pohled na Magistrát...

... a kašnu.
No minule mi tu někdo psal, že se mu líbí více fotek.
Tak dnes je jich taky dost, některé jsou si dost podobné, ale, ruku na srdce:
Nebyla by škoda krásné nasvícené město neukázat?

Kousek od našeho bydliště jsme v trávě objevili rodinku:
jeden pichláček - tenhle byl čipernější a měla jsem co dělat, abych mu stíhala. :-) ...



... a druhý, zavalitější, že by tatínek?
Tyto dva obrázky jsou pro radost zvláště Ježurce.
Ale určitě potěší i ostatní. Nás bonlinkáči potěšili tím, že si myslím,
že kde bydlí ježek, tam je zdravo, jinak by tu nebyl. Je to tak?


Olympic žije!

26. června 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
To se tak jednou stane, že dostanete lístky na koncert. A ještě v našem městě.
Nám se to stalo 18.května letošního roku.
Asi měsíc jsem se těšila, až nastal den D a šli jsme na to.

Byl to koncert skupiny Olympic.
Představovat více není třeba, znají ji dnes všichni od kojenců po skoro stoleté.
Úvodní vítací gesto. :-)

A už to jede. :-)
Velká chvála osvětlovačům. I to stojí za to.
V průběhu představení byly světelné kreace snad všechn barev a kombinací.

A tady je sám velký umělec Petr Janda.
Člověk by mu nehádal 75 let.
Zpěv, humor a hlavně pohyb, neskutečné.
A ještě ta výdrž, moderování, hraní na nástroje a zpět, bez známky únavy.

Davy fanynek a fanoušků, kteří chtěli být skupině blíž a vše shlíželi ve stoje, v tanci, vlnění, zpěvu a tleskání.
My jsme seděli snad v 10. řadě, ale požitek jsme měli též veliký.

A závěrečné loučení, tleskačka a ukláněčka.
Všichni jsou veselá kopa, jak je vidět z jejich uvolněného objetí a výrazu.

A stejné gesto rozpřažení paží Petra Jandy, jako by chtěl obejmout celý svět. :-)


A tady jsou naše vstupenky, cena byla asi přiměřená.
Já byla ráda, že to byl nečekaný dar. :-)

Můj názor?
Klobouk dolů všem, nejvíce samozřejmě hlavnímu umělci.
Jsem ráda, že jsem měla se synem tak parádní umělecký zážitek.
Takových tolik zase není. :-)

A za týden vám sem připravím článek o tom, co jsme viděli ještě týž večer. :-)

Den magistra Edwarda Kelleyho na Hněvíně

19. června 2017 v 5:00 | Intuice |  Most
V sobotu 17.června jsme se vypravili na náš krásný hrad Hněvín.
Probíhaly tam slavnosti, jako každým rokem, Den magistra Edwarda Kelleyho.

Tady je odkaz, abyste věděli, kdo to vlastně ten alchymista Kelley byl a co vlastně na našem hradě dělal:


Právě jsme dorazili na náš hrad. Tedy, přijeli autobusem pod hrad a museli vylézt dost příkrý kopec.
Je to trochu makačka, ale zatím jsme to zvládli. Ale vím, že za pár let to asi bude problém.

Cestou ke hradu se jde lesem. A tam začíná i Kelleyho dobrodružná stezka lesem kolem Hněvína.
Je to stezka pro děti (a rodiče) s plněním úkolů. My jsme letos tudy nešli.
Šli jsme nejkratší cestou ke hradu.

V podhradí už nás vítají první atrakce.
Děti se mohly svézt na konících mosteckého jezdeckého klubu Splněný sen.

Nechyběly tu ani oslíci, kteří se také mohli proběhnout.
To jsem měla radost, takhle za ohradou mi jich bylo trochu líto.
Dala jsem jim trošku zeleného a projevili nadšení. :-)

Letos snad poprvé tu byla dost vysoká horolezecká stěna.
Ono to na to nevypadá, ale je vysoká 8 metrů.
Fuj, to by bylo něco na mne. :-)
Co vy, vylezli byste si nahoru?

Ale je vidět, že mládež s tím nemá problémy a v pohodě vyleze až nahoru.
Ba ne, každý tam nevylezl, je tam totiž ve výšce šesti metrů půlmetrový převis.
To znamená, že se musí zaklonit (viz fotka). Naštěstí zdola bylo (snad) bezpečné jištění.

Kdo má rád výšky, mohl se vybít i jinde. :-)

Kousek od horolezecké stěny je hradní altánek, z něhož je nádherný výhled.
Vlevo vzadu vidíme Autodrom a vpravo jezero Matylda, o němž jsem už psala pár článků.

Obcházíme hrad okolo...

Všimneme si výšky hradní věže, z níž bude utíkat z horního okénka (až v dřevěné špičce)
alchymysta Edward Kelley. Jak? Na to se podíváme později. :-)

Hrad zezadu... uvnitř je restaurace a hotelové pokoje.

A vcházíme branou do nádvoří do hradu uvnitř.

Je tu spousta stánků s jídlem, pitím a výrobky pilných rukou...

Pohled na hrad blíže.

Je zde výstava dravců (živých).

Pohled na jeviště s hledištěm, kde právě skončila
pohádka "O třech přadlenách" našeho Divadla rozmanitostí.
Za jevištěm vidíte věž s kupolí hvězdárny.
V pozadí je vidět náš krásný přesunutý kostel.
A vlevo můj "oblíbený" kopec Špičák.

A ještě jiný úhel pohledu.

Hrad je bytelný a krásně udržovaný, chválím naše lidičky, co se o hrad starají.:-)

Rytířské představení, v ženském provedení. :-)

A slavný Edward Kelley. Připravuje se na slézání věže.

A už je na věži a prchá okénkem ven, nespadne?

No nemusela bych být na jeho místě. :-)

Vteřiny napětí, nikdo ani nedýcháme... :-)

A už je dole, pomocníci (i děti) vedou útěkáře v poutech na pranýř.

Po představení jsem se nechala s Kelleym vyfotit. :-)

Ještě jsme si vyfotili naše krásné město Most. :-)


A náš světoznámý přesunutý kostel.

Tím se pro dnešek loučím.
Děkuji všem, co dočetli až do konce.
A přeji příjemný červnový týden. :-)



Pokojík s lampičkami

12. června 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
Asi v únoru letošního roku jsem psala o lampičkách, které mi věnovala kamarádka.
Prý že si koupila nové a tyto jí doma jen překáží.
A já slibovala, že s nimi něco udělám a nějaké místečko jim v našem bytě najdu,
ačkoliv jsem netušila, jaké.

Nakonec kvůli lampičkám jsme stěhovali celý jeden pokojík, skříně, válendy, stolek.
Myslím, že takhle je to mnohem lepší, že působí útulně.
Nám se v něm tedy líbí. :-)
Dříve byly nalevo tři skříně a za nimi u okna stůl na počítač, zbytečný.
A válendy byly po pravé straně za sebou.

Romantika, co?! :-)

Ještě jsme vytvořili do stejného pokojíku obraz - koláž z naší rodiny.
Podobný máme v obýváku, ale s jinými fotkami.


A tady máme obrázek námi částečně vytvořený.
Hlavní část uprostřed je dílo malířky Ivy Hüttnerové.
Ten máme v předsíni jako uvítací.

A to je pro dnešek všechno.
Pěkné slunečné dny vám přeji. :-)



Teplice - schválně, kdo vydrží...

5. června 2017 v 5:00 | Intuice |  Severní Čechy
... přečíst článek až do konce. Na mé poměry je tu trošku víc fotek, než je u mne běžné.
Tedy 28. Ale chtěla jsem napsat jen jeden článek, tak je takový obrázkovější. :-)

Každý rok bývají v Teplicích, městě vzdáleném od nás 30 km, lázeňské slavnosti. Bývají jednou ročně.
Letos to vyšlo na horký víkend. Podívali jsme se do archivu fotek, kdy jsme tam byli naposled.
Tak v roce 2014 se synem a 2007 bez syna. Letos jsme se vypravili opět ve třech. Minulou neděli.

Ráno jsme vyšli z domova v 9 hodin, nasedli na bus a později na vlak. Ve vlaku jsem se neudržela a snědla si oběd. :-)

Tak tady je hlavní silnice, kterou se dostaneme od nádraží směrem k ruchu města. Zatím byly ulice poloprázdné.
Když jsem tu byli minule, bylo rušněji. Ale to asi proto, že jsme jeli hodinu později.
Nyní jsme chtěli jet dříve, aby jsme nezachytili takové vedro. moc se to nepovedlo, bylo vedro od rána. :-)

Cestou jsme neodolali a koupili si u Vietnamky v krámu maliny, vaničku za 10 Kč...

...a hrášek a meruňky. Vitamínky, to my můžeme. :-)

Prošli jsme kousek dále a ani nevím, jak, do ruky mi skočil kousek sýrové pizzy.
Byl vynikající, kus za 25 Kč, no nekup to! :-)

Cestou během dne jsme minuli několik kašen s vodotrysky. Všechny jsme nefotili, ale těšily mne.
Ruce jsem si smáčela jen v té jedné, poslední (tahle to nebyla). Příjemně to ochladilo. :-)

Pak jsme se byli podívat na různé atrakce, kolotoče.
Na tuto bych vlezla, kdybych musela.
Nemusím, tak nelezu, nemusím mít vše.

Autíčka. Vzpomínka na dětství. Tam jsem bývala ráda.

Houpací klece. Taky vzpomínka.
Akorát ty klece jsme měli větší, širší. Si myslím.

Strašidelný hrad - bludiště.
Děti tam lítaly - mají neuvěřitelné množství energie.
V podobném jsem byla asi před 10 lety na Matějské pouti,
pomáhala jsem Charitě a hlídala tam malé děti. Některé průlezky uvnitř byly dost náročné. :-)

Další strašidelný hrad - s vagónky.
Taky znám. :-)

Obr klouzačka, zajímavá.

Ruské kolo.
To by mi vyhovovalo na zahrádce s kávičkou a časopisem. :-)

Klasický kolotoč mého dětství.
No, nyní s moderními vozítky a postavičkami.
Za nyní trošku vyšší cenu:
40 Kč za 3 minuty.

Další klasika, vzpomínkové lodičky.
Cena opět povýšila:
25 Kč za 3 minuty.

Dál jsme procházeli stánky s občerstvením, ale nic nás nezaujalo.
Klasika. Podobné jako den u nás na farmářských trzích den předem.
Klobásky si nekupujeme, nevíme, co je uvnitř. :-)

Čokoláda.
100g za 99 Kč.

A stejná cena i zde.
Vypadá lákavě, ale tolik bych za ní ani náhodou nedala.


Dál jsme procházeli parkem vedle rybníku.
Odpočinuly jsme si na lavičce, posvačili.
Taky jsme se takhle dívali na vodotrysk...

... na lodičky.
Kdybychom chtěli, mohli jsme se taky projet. Cena byla lidová.

Celkový pohled.
Krásná romantika.

Dále jsme se dostali k dětskému hřišti.
U tohoto piráta jsem se nechala vyfotit. :-)

A hned vedle byly v kleci za sklem opičky.
Měli jich asi 10, milá podívaná. Vždy se tam zastavujeme.
Příjemná relaxace pozorovat je.

Nakonec jsem cestou zpět až za druhým rybníkem něco pořídila.
Vlašské ořechy.
Ráda si je namáčím, probouzejí se v nich pak enzymy, dodávají sílu, obalí nervy.
Taky je cpu do jogurtu. :-)

Cestou zpět k nádraží jsme potkali přehlídku hasičských vozů.
bylo jich asi 20, každý jiný, z doby dávno minulé i novější.
Pěkně troubily, každý jinak. :-)


A to už jsme na nádraží, Tady vidíte, kdy nám odjížděl vlak.
Jeli jsme domů velůmi brzy, ale v tom horku člověk byl rád, že vydržel.
Doma jsme byli kolem 15 hodiny včetně nákupu v Lidlu u nás. :-)


U kamarádky

29. května 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
Kamarádka mne pozvala, ať se jdu podívat na novou kuchyň.
Nabídce se nedalo odolat.

Sice ještě není dodělaná, nějaké díly a drobnosti chybí, ale už je vcelku hotová.

Ukázala mi také novou sedačku s mnoha polštářky...

...kterou často okupuje pejsek. Jméno teď nevím, tedy je to fenka.
Tady vypadá výhružně, ale po celou dobu se ke mně lísala a chtěla drbat. :-)


A pak tam mají dalšího domácího, bílého ježka.
Takového jsem viděla prvně.
Protože ho kamarádka vyjmula z úkrytu zadního pokoje, aby mi ho ukázala,
pěkně prskal, mrskal sebou a zlobil se.
Bodliny naježené tak, že jsem si ho do ruky raději nevzala.
No, nevím, asi bych takové zvířátko mít nemusela, i když je asi roztomilé. :-)
A co vy, chtěli byste mít doma bílého ježka?

Macík unaven po práci

22. května 2017 v 5:00 | Intuice |  Kočičky
Minulý týden jsem psala o tom, jak Macík, co byl u nás na návštěvě, hodně pracoval.
Prošmejdil celý byt křížem krážem, až se z toho unavil.

A takhle odpočívá.
Tentokrát na okně za počítačem, radí mi, co mám psát na blog.

A nebo takhle. V pokojíku u hraček.
Chudák, už nemá ani sílu za nimi běhat, tak je jen hlídá v poloze ležmo.

Tady je taky v poloze ležmo, tentokrát v předsíni.

A tady mezi dveřmi balkónu a obýváku. Na sluníčku.
Myslíte, že umí i jinou polohu než ležmo?


Umí, podívejte!
Poloha vsedě před lednicí!
Čeká na jídlo.
(Čeká snad 100x denně, chudinka hladová,
i když granule má pořád v misce a sem tak ještě něco se objevuje.)

Tak to je o Macíkovi vše.
Ne, nebojte, je zdravý, maminka je taky zdravá,
vrátila se z nemocnice a Macík se vrátil zpět k mamince. :-)

Macík šmejdí

15. května 2017 v 5:00 | Intuice |  Kočičky
Koncem dubna jsme měli u nás návštěvu - Macíka. Moje maminka musela na pár dnů do nemocnice.
Naštěstí ji jen vyšetřovali, na operaci to nebylo, takže po pár dnech se vrátila domů.

Tady je ten náš fešák. Musela jsem ho alespoň jednou vyfotit celého,
abyste mi věřili, že má všechno, co má mít,
tedy i hlavu a obličej. Z dalších fotek to nebude moc patrné.

Přišel k nám na návštěvu po roce a šmejdil po celém bytě.
Všude čumák zaraženej do jakékoliv škvíry nebo skrýše.
No podívejte se sami. Tady je v pokojíku. :-)
Je tam pod postelí myška?

A co tady v kuchyni u myčky, ani tady není?

Tak možná tady byla!
(na balkoně)


Nebo je tady?
(taky na balkoně)
No Macík prošmejdil každý kout naší domácnosti, myšku však nenašel.
Co dělal u nás jiného, než šmejdění, o tom napíšu za týden. :-)

Jak to kvete u nás

8. května 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
Dnes ukážu pár kytiček z domova. Kvetou téměř celý rok, a tak si zaslouží, abych o nich někdy napsala.

Africká fialka fialová

Růžová

Fialová s bílým okrajem


Orchidej, která kvete od února a pořád přidává další a další poupata.

Mám kytiček mnohem více, ale mají dovolenou, a tak odpočívají.
Mám taky ve vodě k zakořenění lupeny dvou fialek nových barev,
tak se těšim, až pustí kořínky, přesadím je a po nějaké době mi vykvetou.
Už ani nevím, jaké to jsou barvy, ale vím, že je doma zatím nemám. :-)

Ani spolu, ani bez sebe

1. května 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
V dubnu jsem byla s dvěma kamarádkami v Litvínově v kulturním domě Citadela na divadelním představení.

Toto jsou ty dvě kamarádky a v pozadí kulturní dům.
Rozmázla jsem jim obličej, aby nebyly poznány a nezlobily se. :-)

Lidé v sále, zatím přicházejí.
Bylo vyprodáno.

A tady je plakát divadla a jeho dva představitelé.


A v akci.
(z netu divadla)

Představení nemělo chybu, děj moderní, z dnešní doby.
Herecké obsazení vynikající.
Herecké výkony překvapující.
Představení předčilo mé očekávání.
Čekala jsem nějaký tyátr a bylo to bezvadné.
Opravdu jsem se uvolnila a po celou dobu jsem měla úsměv na tváři.
Ještě dodnes mám dozvuky.

Kdo má divadlo rád, vřele doporučuji. :-)

Velikonoce v našem městě

24. dubna 2017 v 5:00 | Intuice |  Vánoce a velikonoce
Tak nakonec došlo k tomu, že jsem se na naše velikonoční trhy dostala,
ač byly jen v týdnu od pondělka do čtvrtka před velikonoci.
Zvláštní termín. Myslela jsem, že mi to nevyjde,
ale jeden den v práci jsem měla kratší směnu,
a tak jsem šla vyřizovat něco na úřad. Při té příležitosti jsem trhy navštívila.

Stánků je dost, jako vždy. Uložené jsou do písmene U.
Vpravo vzadu vykukuje naše divadlo a vlevo vzadu hotel Cascade.

Lidí bylo tak akorát, ne cpanice ani liduprázdno.

Nesmělo chybět živé zákoutí. Letos to byly kozy, celkem tři.
Na rozdíl od jiných roků, kdy byly ovce, na které se dalo pořádně sáhnout a podrbat je.

Kolem dokola byly takové dřevěné mříže, takže to bylo jen na prostrčení foťáku nebo
na pohlazení, pokud koza o to přímo stojí a je nalepená u kraje.

Kolotoč pro děti nesměl chybět.

Také jiné radosti. :-)


A hudební a pohybová kulturní vložka na podiu.
Neposeděla jsem, bylo už 16:30 a potřebovala jsem ještě nakoupit a pak se dostat domů.

Tak snad jsem vás potěšila, i když trošku opožděně.
Ale chcete "normální" články, tak tady jeden je. :-)

CITÁT PAPEŽE FRANTIŠKA

17. dubna 2017 v 5:00 | Intuice |  Rady do života
Neplačte nad tím, co jste ztratili, ale bojujte za to, co máte.

Neplačte nad tím, co je mrtvé, ale bojujte za to, co se ve Vás narodilo.

Neplačte pro toho, který vás nechal, ale bojujte pro toho, kdo je s vámi.

Neplačte pro ty, kteří vás nesnáší, bojujte pro ty, kdo vás chtějí.

Neplačte pro vaši minulost, bojujte za vaše nynější starosti.

Neplačte nad vaším utrpením, bojujte za vaši radost.

S věcmi co se vám dějí se začínáme učit poznávat,
že nic není nemožné zvládnout, prostě jít kupředu.

♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Přeji Vám hodně štěstí, vstřícnosti, vnímavosti, ochoty k pomoci,
pokory a lásky a všechny tyto dary ať se Vám v čase Velikonoc znásobí.

Tulák Macoun

10. dubna 2017 v 5:00 | Intuice |  Oblíbené filmy



Drama / Romantický
Československo, 1939, 73 min

Režie: Ladislav Brom
Scénář: Miroslav Rutte, Karel Smrž
Kamera: Jaroslav Tuzar
Hudba: Josef Dobeš
Hrají: Otomar Korbelář, Marie Grossová, Alena Pospíšilová, Jarmila Beránková, Nataša Gollová, Jiřina Sedláčková, Jaroslav Marvan, Nancy Rubensová, Zvonimir Rogoz, Zita Kabátová, Theodor Pištěk, Ota Motyčka, Míla Svoboda, Hermína Vojtová, Bedřich Frankl, Zorka Janů, Ella Nollová, Eva Toušová, Věra Petáková, František Jerhot, Antonín Jedli… (více)
(další profese)

Premiéry
Česko V kinech od:01.09.1939
Česko Na DVD od:12.11.2014 Filmexport

Obsah

Souběh nepříznivých událostí svedl hlavního hrdinu na scestí: ani uzmutí cizích peněz nezachránilo jeho ženě život, zemřela při porodu. Po propuštění z vězení nenašel v sobě sílu, aby se ke dceři umístěné v sirotčinci přihlásil, po rvačce v hospodě z obav, aby nebyl znovu stíhán, dokonce prchnul do zahraničí. Ale zestárlý a nemocný přece jen zatouží znovu se vrátit do vlasti. Příběh je vyprávěn jako rozměrná retrospektiva, vybavující se protagonistovi, stiženému prudkou horečkou... Film byl uveden na VII. MFF v Benátkách v roce 1939.(oficiální text distributora)

Tento film byl poslán jako příspěvek protektorátní kinematografie na filmový festival do Benátek, kde získal bronzovou medaili a Cenu italských filmových kritiků. V roce 1935 byla uspořádána již druhá scénáristická soutěž Filmového studia. Bylo přihlášeno 615 prací, z toho 20 bylo oceněno nebo doporučeno k zfilmování a mezi nimi byl právě Tulák Macoun. (Kulmon)

♥ ♥

Film mi přišel do cesty, ani nevím, jak. Ale po několika romantických filmech, které jsem v poslední době viděla (a které mi nic neřekly, že jsem je ani nedokoukala), mi tento film něco dal. Líbil se mi, opravdu. Asi mne ukamenujete, vždyť je to film z roku 1939, ale má obsah. Nechci psát podrobný obsah děje, to už byste všechno věděli a nechtěli se dívat. Film má děj, po celou dobu netušíte, jak příběh dopadne. Sice občas jsou místa víceméně nudná, časté jsou dobové písně s ukázky na naší Českou krajinu, ale to k tomu patří. Tím se pozná mentalita českého národa.

Takže za mne, doporučuji.

Poznámka:

Film už je nějaký pátek na světě, tak si myslím, že někdo z vás již film viděl.
Kdo jej viděl, napište, jak na vás zapůsobil.
A kdo neviděl, doporučuji shlédnout, ještě teď mám v hlavě z něj dozvuky. :-)

Sobotní snídaně

3. dubna 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
To se takhle čeká celý pracovní týden na to, aby se mohlo v sobotu ráno debužírovat.


V pátek večer se pěkně ponocuje, protože se ví, že si v sobotu můžeme přispat.
A takhle to dopadá, když se déle nejedlo a už je ráno hlad.
To se toho udělá víc, než by tělo potřebovalo.

Ale chci hlavně upozornit na ten penězový hrnek, který je plný vitamínů.
Je v něm zdravá šťáva z mrkve, červené řepy a jablek.

A pak jsem chtěla upozornit na další vitamínovou bombu v plastové lahvičce.
Jsou v něm rozmixovaná rajčata s velkým množstvím vitamínu C přesně odváženým.
To aby to bylo přesné podle receptu.
A tento lektvar by měl být na ozdravení organismu a zničení mnoha neduhů.
Není to můj recept, ale pro zájemce bych mohla popsat, jak se přesně dělá
a čemu všemu pomáhá.
Užívá se asi tak 2x denně štamprlička. Je to totiž děsně kyselé a to asi každý nesnese.

Takže takhle to vypadá u mne.

Taky si dáváte v sobotu ráno do nosu?
Rozmazlujete se, nebo šidíte? :-)

Procházka k vodě

27. března 2017 v 5:00 | Intuice |  Most
Jak jsem slíbila, tak plním. Dnes napíšu o našem výletu k vodní nádrži Benedikt,
která se nachází kousek od našeho města. Kdysi tu bylo vody mnohem více,
ale vytekla dírami uvnitř nádrže, vsákla se. Prvně jsem tu byla v roce 1983.
Pak se udělala rekonstrukce a je tu vody asi tak polovina.
Na druhou stranu zde zřídili spoustu atrakcí pro děti malé i velké,
dráhu pro kolaře i bruslaře. Je to vlastně naše druhá největší dráha u našeho města.

Přibližujeme se k vodě ze zadní strany.

Vysoké rákosí bylo asi cíleně vypáleno. Však ono doroste. V létě má výšku až 4 metry.

Taky zde mají místo i rybáři. Ten den jsme videli tři.

A tady je renovované hřiště. Něco přidělali, něco zrušili.
Ale tak velký zájem jsem ten den nečekala.

A ještě děti na novém kolotoči.

Slyšela jsem ve vzduchu vrčení a podařilo se mi zachytit letadlo.

A zase ve vodě kačery i kačenky.
Bylo jich opravdu hodně, ale místo, aby plavaly k nám, jakmile nás postřehly,
už plavaly od nás. Asi tušily, že dobroty nemáme.


Kousek od našeho domu jsem zahlédla letos první sněženky.
Potěšily mne. Už se těším, až brzy vykouknou fialky. Ty tu taky trošku později bývají.


Procházka ke kostelu

20. března 2017 v 5:00 | Intuice |  Most
Jednoho krásného březnového dne jsme se rozhodli, že se podíváme k našemu přesunutému kostelu.
Nebyli jsme tam dlouho, myslím, že naposled před rokem, kdy jsem tam ve sněhu ztratila průkazku
na autobus a druhý den ráno jsme ji tam šli hledat a našli, vzpomínáte?

Kostel jsme minuli, že se k němu podíváme cestou nazpět. Náš první cíl byl Mostecké jezero.
Blíž jsme k němu nešli, zatím tu tolik zajímavého není. Vždyť ho teprve nedávno napouštěli.
Ale během letošního a příštího roku tu mají udělat pláže, místa na jachting apod.

Z místa nad Mosteckým jezerem lze vidět plno zajímavostí.
Jako třeba náš hrad Hněvín.

Otočíme-li se, vidíme vrch Špičák, na kterém jsem byla předloni
a málem jsem nahoře umřela strachy, že sklouznu po skalách.

Vraceli jsme se pomalu nazpět a došli ke kostelíku s názvem
Chrám svatého Valentina,
který se nachází nedaleko přesunutého kostela.

Těsně vedle kostelíka se něco děje. V zemi díry, kolem buldozery. Je tu cedule, že je tu staveniště,
vstup zakázán, kdo to provádí. Ale co to bude, až to bude, se nepíše. Napadl mne nový most,
přes řeku Bílinu, přes železniční koleje a přes hlavní silnici. Až to budu vědět, nač ty úpravy jsou, napíšu.

A tady je jezírko u kostela. V zimě tu bývají i labutě, nyní jsem tam neviděla ani jednu.
Že by odletěly?

Ale naštěstí tu bylo docela dost kačerů a kačen.
Nic jsme k snědku bohužel neměli. (A to si vždycky říkáme,
že jim příště něco vezmeme. A pokaždé zapomeneme.)
Takže k nám blíže nepluli.

No a tady je náš krasavec - přesunutý kostel.

Musím se pochlubit prvními letošními kočičkami, co jsme viděli. Kousek od kostela. Měla jsem z nich radost.

No a to byl konec naší procházky.
Musíme chodit častěji, už je venku krásně.
Slovo jsme dodrželi. Hned druhý den jsme vyrazili na další výlet.
Kam? To se dozvíte za týden. :-)

Oslava v pizzerii

13. března 2017 v 5:00 | Intuice |  Můj koutek
Minulý měsíc jsme si s nejbližšími vyšli na rodinnou oslavu do blízké pizzerie.
A vím, že jste zvědaví, co jsme měli!

Aladin
tomat, šunka, špenát, sušená rajčata, sýr
(to je mé menu)

Drago
tomat, šunka, klobása, česnek, kukuřice, sýr
(to je mladšího syna menu)

Hermelínová
tomat, kuřecí maso 70g, brokolice, hermelín, sýr
(to je menu muže)

Steak s restovanými žampiony a smetanou
200g vepřová pečeně, žampiony, smetana, brambory
(menu slečny staršího syna)

Fajitas de Res
s hovězí roštěnou 150g (tady není vyfocená ta roštěná, někam mi utekla),
s tortilami v zeleném kulatém kelímku
(porce maminky)

Fajitas de Res
s hovězí roštěnou 150g s bramboráčky
(porce staršího syna)
Aha, tady je ta roštěná maminky, vpravo nahoře!

Kytička pro maminku

Moje čokoládová bábovka ke kafíčku a čaji

Musím říci, že jsme si pochutnali, nebyli jsme takhle někde si sednout půl roku.
A co byste si vybrali vy?! :-)


Další články


Kam dál