Nebij mě, můj milovaný synu

27. října 2012 v 12:28 |  Oblíbené knihy

Vendula Hrabáková

Autorka ve své neobyčejné knize líčí svůj každodenní "zápas" se svým těžce mentálně postiženým synem. Narodil se jí jako autista s velice agresivními sklony. Nemluví, neuvažuje, a čím je starší, tím častěji svou matku fyzicky napadá. Jeho pěsti a kopance jsou stále tvrdší a nikdo nikdy neví, v jakém okamžiku se rozhodne udeřit. V návalu náhlého vzteku demoluje nábytek a vlastně vše, co mu přijde pod ruku. Ve svých dvaceti letech již má daleko větší sílu, než jeho matka, která od rána do noci trne, kdy a čím na ni opět zaútočí. Ona ho však přesto miluje a nedokáže si představit, že ho zavřou na doživotí do ústavu. A navíc, žádné zařízení takhle agresivního jedince stejně nechce přijmout. Autorka v roli matky se ocitá v začarovaném kruhu, každé ráno se probouzí s ohromným strachem a s hrůzou očekává, co se ten den stane a zda se svému synovi ještě ubrání. Po celém těle má modřiny a stopy po krvavých útocích. Žije v neustálém stresu a nemůže již ani jíst, za poslední týdny zhubla deset kilo a je psychicky i fyzicky na úplném dně. Její životní cíle, které kdysi měla, se zúžily na jediný - ubránit se svému synovi a nedopustit, aby po jeho dalším tvrdém útoku, se z něj stal sirotek...

Můj názor:
skutečný příběh, který se udál v Čechách. Paní je jedna z nás, velice smutné vyprávění. Knížka mne hodně oslovila, je čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Děkuji autorce za zdařilé dílo. Doporučuji!


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloslava Miloslava | Web | 27. října 2012 v 13:22 | Reagovat

Tuhle knihu jsem v knihovně si objednala na záznam,tak jsem zvědavá na její obsah.Ano i to se stává,znám jednu paní,byla k autistovi milá,nikdy jej neudeřila,ale zato on tluče nyní do ní.Je mu 16 a bojí se ho co bude tak za dva roky??

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. října 2012 v 13:33 | Reagovat

[1]: Je to opravdu čtivý příběh, stojí za přečtení. Navíc ta hlavní hrdinka má k tomuto synovi dalšího syna - dvojče, který je taky autistický a trochu opožděný plus má ještě starší dcerku. Nechámpu, jak to všechno mohla a může zvládat. O_O

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. října 2012 v 17:36 | Reagovat

Smutné a zřejmě do budoucna ještě horší. Život není peříčko...

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. října 2012 v 19:25 | Reagovat

[3]: ...(doplňuji)a prý každému naloží právě tolik, kolik unese...

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. října 2012 v 21:24 | Reagovat

:-(

6 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 28. října 2012 v 11:45 | Reagovat

Autismus a vůbec jakékoli mentální a psychické onemocnění nebo postižení, je velký problém. Řadu let jsem pracovala ve stacionáři pro tyhle lidi. Měla jsem tu práci moc ráda. Nevím ale, jestli bych obstála jako rodič. Je to úvazek na celý život, bez nároku na dovolenou, bez naděje na zlepšení stavu.

7 Katka Katka | Web | 28. října 2012 v 12:20 | Reagovat

A co partner? Je nebo vzal nohy na ramena? Dá se takovým lidem nějak pomoci?

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 28. října 2012 v 14:55 | Reagovat

[6]: Právě. Něco jiného je to mít nějaký čas na starost a něco jiného celoživotně. není úniku. O tom hlavní hrdinka i píše.

[7]: Partner nestál od počátku za nic. Alkoholik. Ještě dělal potíže, místo, aby pomohl. Rozvedla se s ním. Takže všechny děti pak vychovávala sama.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. října 2012 v 14:39 | Reagovat

Myslím si, že jsem matka normální, dobrá, ale nejsem si jistá, jestli bych s takovým dít+tem dokázala žít. To není život, ale živoření. Copak nemá ten syn nějaké léky? Pokud by je nechtěl brát, jíst přece musí úřípadně pít, tak se to dá dát do jídla.

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. října 2012 v 19:53 | Reagovat

[9]: Hlavní hrdinka syna milovala. Léky by mohl brát silnější, ale to je pak moc utlumen, je apatický a celý den jen spí - už to není člověk. Proto ho nechtěla dávat na psychiatrii, kde by mohl být, protože už by nedělal vůbec nic.

11 Vendy Vendy | Web | 29. listopadu 2012 v 0:02 | Reagovat

Je to hrozný život. Dát ho do ústavu a trápit se představou, že tam s ním budou zacházet laxně a držet ho pod sedativy, nebo se o něj starat a obětovat mu vlastní život a ještě se o svůj život bát.

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 5:20 | Reagovat

[11]: Je to těžké a neřešitelné. Hodně emotivní příběh, zkus někde sehnat, třeba v knihovně, stojí za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama