Tady u toho koníka jsme se byli podívat dvakrát. Nevím, zda je to koník, co tu byl před třemi lety, jezdíme sem už 10 let a pokaždé se tu u koníka zastavíme.
Koník vždy projevuje zájem o naši společnost. Je mu tady asi smutno.
Pokaždé přijde až k nám, k ohradě.
Nejlepší pastva je za ohradou, to nevíte???
Odcházíme, koník jde s námi, asi nechce, abychom tak brzy odešli.
To už je jiný den. Koník stále u ohrady, ale už je ustrojen. Nejspíš někde byl na procházce či projížďce.
Smutný pohled má, že? Nebo se mi to jen zdá?
Tady je v celé kráse. Jeho ohrada sousedí s plotem a kurníkama, kde jsou slepičky a jeden kohout. S nimi si asi moc nepopovídá.
Zítra se podíváme na jednu kočičku, kterou jsme potkali na cestách. :-)
Je to koník společenský a má rád lidi. Měli jste odvahu ho pohladit? 
Jana | 
Radka* | 
Opravdu se koník kouká smutně. Potřeboval by k sobě kamarádku. Pěkné snímečky !